Konečně... venku začalo pršet. Kdyby bylo pěkně, asi by mi bylo ještě hůř... 4 dny volna... co já budu doma dělat?... asi si párkrát sjedu na kolo, možná mě něco přejede... bavil sem se se spolužačkou... pche... že prej něco hezkýho skončilo, ale něco krásnějšího začíná... to bych rád věděl co....
4 dny volna.... a pak škola... chemie, zsv, biola.... totálně na to seru... nikdy mě škola nebavila, ale.... teď to prostě nejde......
.....
už si nechci pořád navlíkat tu šťastnou masku... na všechny se usmívat, i když je ve mě bouřka a přitom tam hoří.... vždycky všem rád pomůžu, snažim se být se všema zadobře... vždycky ... sem moc upřímnej... dal sem toho na ni moc... zavalil sem ji....
......
vidíte jaký jsem... zase se obviňuju... napsala mi, že za nic nemůžu.... :( tak proč... je konec? proč, když sem si včera četl, že sme kámoši.... tak dneska je mi zle? proč sem takový, proč proč proč?
........
jsem naprosto v pohodě, nebrečim... neumim to... kdybych uměl brečet, tak bych se v tom utopil (kdyby byly stěny vodotěsný, ehm, slzotěsný).... jsem naprosto v prdeli a ještě dlouho budu.... možná to na mě nepoznáte, ale nevěřte mi...
.......
už sem měl nápad jako jenda.... zabetonovat se, zrušit všechny mejly, icq, skype, klidně se i nechat přejmenovat..... na sebevraždu sem tentokrát nemyslel, i když vedle mě leží žiletka..... ale. jsem srab... a to vy víte, a někteří toho i využívali a využívají.... když se mi něco nelíbí, nedokážu to říct a nechám se dobrovolně zmlátit ve prospěch všech... a samozřejmě... sranda, že....
chtěl sem opustit internet, nadobro... "všichni mi dejte pokoj..." chtěl sem to vykřičet do světa jako nějaký agitační heslo, aby bylo víc banánů na trhu... ale... stejně bych to nejvíc odnesl já..... doma s většinou lidí nemluvim, protože mě nikdo nechápe.... hlavně rodiče ne... hádám se s nima každej den.... pohádal sem se s nima i ohledně ní... a nakonec to pochopili... ale teď je zase všechno někde jinde
chtěl sem vás tu nechat, ale nejvíc bych tím utrpěl já... vy byste zapomněli... ale mě by to pár let trvalo....
.......
jsem jaký jsem.... někdy bych radši nebyl... promiňte mi upřímnost, ale sem v řiti a i když se na vás budu usmívat, kouknete se blíž... a ....
.....
další spolužačka řikala, že si z toho nic dělat nemám... že jednou přijde ta pravá.... a já ji na to řek... že až se (s tou spolužačkou) potkáme ve starobinci a za ní budou chodit pravnoučata a já tam budu sám, tak pochopí.... možná
.........
promiňte mi upřímnost... všichni... ale hlavně ty, Káťěnko.... doufal sem, že to neskončí... doteďka nevím vlastně proč to tak dopadlo, jak to dopadlo... přemýšlim, jestli příští rok jet, nebo nejet.... protože.... je to daleko, ale o to nejde.... ty narozeniny se mi taky zdály daleko, a teď je do nich měsíc... a vlastě... teďka už to není svátek, ale jenom den, kdy má kámoška narozeniny....
bojim se tam jet... bojim se všeho, bojim se mluvit, bojim se nemluvit... bojim se.... :(
jdu jíst... doufám že to bude ostrý a přesolený
4 dny volna.... a pak škola... chemie, zsv, biola.... totálně na to seru... nikdy mě škola nebavila, ale.... teď to prostě nejde......
.....
už si nechci pořád navlíkat tu šťastnou masku... na všechny se usmívat, i když je ve mě bouřka a přitom tam hoří.... vždycky všem rád pomůžu, snažim se být se všema zadobře... vždycky ... sem moc upřímnej... dal sem toho na ni moc... zavalil sem ji....
......
vidíte jaký jsem... zase se obviňuju... napsala mi, že za nic nemůžu.... :( tak proč... je konec? proč, když sem si včera četl, že sme kámoši.... tak dneska je mi zle? proč sem takový, proč proč proč?
........
jsem naprosto v pohodě, nebrečim... neumim to... kdybych uměl brečet, tak bych se v tom utopil (kdyby byly stěny vodotěsný, ehm, slzotěsný).... jsem naprosto v prdeli a ještě dlouho budu.... možná to na mě nepoznáte, ale nevěřte mi...
.......
už sem měl nápad jako jenda.... zabetonovat se, zrušit všechny mejly, icq, skype, klidně se i nechat přejmenovat..... na sebevraždu sem tentokrát nemyslel, i když vedle mě leží žiletka..... ale. jsem srab... a to vy víte, a někteří toho i využívali a využívají.... když se mi něco nelíbí, nedokážu to říct a nechám se dobrovolně zmlátit ve prospěch všech... a samozřejmě... sranda, že....
chtěl sem opustit internet, nadobro... "všichni mi dejte pokoj..." chtěl sem to vykřičet do světa jako nějaký agitační heslo, aby bylo víc banánů na trhu... ale... stejně bych to nejvíc odnesl já..... doma s většinou lidí nemluvim, protože mě nikdo nechápe.... hlavně rodiče ne... hádám se s nima každej den.... pohádal sem se s nima i ohledně ní... a nakonec to pochopili... ale teď je zase všechno někde jinde
chtěl sem vás tu nechat, ale nejvíc bych tím utrpěl já... vy byste zapomněli... ale mě by to pár let trvalo....
.......
jsem jaký jsem.... někdy bych radši nebyl... promiňte mi upřímnost, ale sem v řiti a i když se na vás budu usmívat, kouknete se blíž... a ....
.....
další spolužačka řikala, že si z toho nic dělat nemám... že jednou přijde ta pravá.... a já ji na to řek... že až se (s tou spolužačkou) potkáme ve starobinci a za ní budou chodit pravnoučata a já tam budu sám, tak pochopí.... možná
.........
promiňte mi upřímnost... všichni... ale hlavně ty, Káťěnko.... doufal sem, že to neskončí... doteďka nevím vlastně proč to tak dopadlo, jak to dopadlo... přemýšlim, jestli příští rok jet, nebo nejet.... protože.... je to daleko, ale o to nejde.... ty narozeniny se mi taky zdály daleko, a teď je do nich měsíc... a vlastě... teďka už to není svátek, ale jenom den, kdy má kámoška narozeniny....
bojim se tam jet... bojim se všeho, bojim se mluvit, bojim se nemluvit... bojim se.... :(
jdu jíst... doufám že to bude ostrý a přesolený
Komentáře
Přehled komentářů
Jsem rad ze jsi mi zpristupnil ty zpravy, jen me mrzi ze jsem o tom celou dobu nic nevedel, a jeste vic me mrzi ze jsem si toho na tobe nevsiml, jako pritel jsem zklamal, vzdyt ja ani nevedel ze jste se rozesli :-( . No asi bych si mel naliskat a zacit si vic vsimat lidi okolo me.
...
(danek, 28. 10. 2006 22:14)