(Můj) Olomouc a vzpomínky na něj
(Jak jsem avizoval dříve, občas něco napíšu a porotože nechci spamovat dlouhými statusy vaše zdi, čas od času napíšu nějakou poznámku, kterou možná párkrát nasdílím na své zdi, protože by jinak zapadla uplně, ale spamovat s tím tak často, jak jsem vypisoval statusy, rozhodně nehodlám :) Tolik disclaimer :) )Když jsem dneska odpoledne probíhal Panskou ulicí z Dolního náměstí ke Svatému Michalovi, zrovna odbíjela dvanáctá hodina. Všechny ty zvony co v těch kopulích jsou (a to jsou tady povolanější, kteří by mi mohli říct, kolik jich tam je a jakou mají historii) ve mně zas trochu rozdmýchaly ten pocit, že už tu v Olomouci nějaký pátek jsem... Co pro mě Olomouc vlastně je? Předně se neuražte a nedělejte tu Grammar Nazi, pro mě je Olomouc vždycky "ten" :) Ač vím, že to, dle momentálního pravopisu, není správně :) Dále zde nikoho nejmenuji. Ti, kdo se v tomhle slintu poznají, dobře. Kdo ne, tak tam buď nejsou a napíšu o nich příště a nebo musím příště popisovat okatěji a přesněji a příměji :)
Poprvé jsem byl v Olomouci asi v roce 1998 (?), a to z toho prostého důvodu, že jsem na Fakultce vlezl pod kudlu, vzhledem k tomu, že mě (už tou dobou) trápily zuby - pohorma huby. Od té doby si pamatuji jak jdou tramvajové zastávky za sebou a od té doby jsem si myslel, že se v Olomouci vyznám.
Z tohoto omylu jsem byl vyveden 6.11.2007 (ano, pamatuji si přesné datum), kdy jsem byl v Olomouci (jistě ne podruhé, ale již poněkolikáté). Toho dne jsem se zúčastnil koncertu Divokého Billa, předkapelu mu dělali němečtí Die Happy, kteří mě už tehdy zaujali daleko více. Asi 3 roky před tím, než je objevila valná většina republiky po účasti Marty Jandové v Superstar... Parádní zážitek a mé první přespávání v Olomouci mimo nemocnici :) Má studijní mise v Olomouci začala naplno někdy na konci srpna 2008, kdy jsem se svým dlouholetým kamarádem vyrazil do Olomouce hledat bydlení. Na kolejích jsem bydlet nechtěl, čehož do dnešního dne nelituji a nakonec jsem dokázal za jedno odpoledne splašit potřebný počet lidí a zaplnit privát na Kmochově ulici, kde jsem strávil plodných 5 let.
Zažil jsem zde mnohé. Od sousedů dožadujících se snížení hlasitosti mého spolubydlícího, který chrápal tak hlasitě, že je to rušilo o patro níže... přes filozofické disputace na téma "výslovnost cizokrajnýc pivních značek" až po letošní výměnu oken... Mimochodem, předpokládám, že na barvu od pana majitele stále ještě čekáte (slibuje ji teprve půl roku).
Půl roku jsem bydlel na jiném privát, na Tolstého ulici. Zkušenosti s bydlením s 3 holkama. Nedopadlo to podle představ, které jsme měli a já se vrátil po půlroce zpátky a tak nás na 70 metrech čtverečních bydlelo 7. Nikdy více už prosím :) Ale taky zkušenost. Zjistil jsem, že ač škola začíná za 20 minut, někteří mí tehdejší spolubydlící jsou s to udělati si tousty a dáti sprchu a objetovat tomu první půlhodinu výuky a pak v hodině říci, že přišli pozdě, protože se museli nasnídat. Život je otázka priorit :)
Vystřídal jsem snad 15 lidí na tomto privátě a byla to pro mě obrovská škola. Ale bylo potřeba změnit prostředí. A tak teď bydlím na Dolním a dobíhám do školy za zvuků zvonů :)
Vystřídal jsem i pár prací... Ať práci pro ASC, kde jsem zažil super brigádu, přehazování 20 tun písku na parném slunku za "vydatné" pomoci dalších brigádníků u Rošiček nebo momentální UPoint. Přesto pro mě asi nejstěžejnější brigáda byla pro kluby 15 minut a později pro S Cube. Na toto téma jsem již řekl mnohé a myslím, že je na čase přestat dštít oheň a síru. To, že mi tato brigáda mnohé vzala, je zřejmé. Mnohé mi však dala. Zkušenosti s jednáním s lidmi, kteří se s vámi fakt bavit nechcou. Zkušenosti s policií a přestupkovou komisí. Dala mi mnoho známých a kamarádů a přátel. Ač seznamování občas probíhalo velice nestandardně, ať už v případě jednom, kdy jsem karaokařovi vynadal, že má velice špatný podklad pro Smoke on the Water nebo případ jiný, kdy jsem dostal facku :) Leč, i takové věci se stávají. A člověk se z nich nesmí po.... . V těchto klubech jsem si poprvé vyzkoušel i práci DJ a nutno říci, také dobrá zkušenost, ač mě za pultík asi nikdo už nedostane... Mám před očima stále zážitek s jednou postarší matrónou, která se dožadovala Elánů a nedokázala pochopit, že je prostě nemám a že mám jen karaoke... To byl první večer, kteří mě někteří barmani viděli pít (dva dojité rumy mě uklidnily) a poté jsem raději prchnul, protože se paní rozdováděla více, než by můj žaludek byl schopen ustát. Naštěstí to za mě vzal druhý DJ a já mohl jít usnout spánkem spravedlivých a její syn už mi přestal vyhrožovat.
Ze zájmového hlediska jsem velmi rád začal chodit na karaoke, kde jsem, jak jsem řekl na karaoke minulý týden, začal šestou sezonu a nedokázal jsem si odpustit i dovětek, že je to i trochu smutné... když člověk vidí ty mladé tváře, jak mají život před sebou... :D :) ano, žertuji :) Ale 6 let na karaoke... Člověk, který měl ještě při nástupu na vysokou tak prťavé sebevědomí, že by se do náprstku vešlo 100x ... Vyrostl jsem. Ale ještě mě čeká dlouhá cesta.Další oblíbenou destinací pro mě býval klub 9a a jejich boulder. Škoda, že už nefunguje, uvidíme, třeba bude v blízké době nějaký jiný...? :) Též nesmím zapomenout na kapely v Olomouci. Vystřídal jsem celkem čtyři, pokud počítám ještě jeden konkurz, tak možná i pět. Snad se v nejbližší době též něco poštěstí a zase si někde na něco brnknu, do něčeho bouchnu či něco béknu. Byl bych za to rád.
Samostatnou kapitolou pro mě je samotná univerzita. Když jsem nastupoval, tehdy ještě na PřF, netušil jsem, že se můžu stát součástí něčeho tak "velkého". Svým způsobem jsem do jisté míry snil o tom ,že můžu být trochu součástí toho obrovského soukolí (teď to fakt nemyslim jen jako klišé), které v současnosti čítá asi 24k studentů a tisíce zaměstnanců... A přes ASC a později dva Majálesy jsem se nyní dostal na UPoint a kandidaturu do Akademického Senátu PdF... Neuvěřil bych tomu před lety... A moc mě to těší, i kdyby to nevyšlo... Taky jsem po prvním roce na PřF netušil, že na PdF potkám takový fajn lidi... Z prvního obru, informatiky, jsem v kontaktu již jen se dvěma... A obrovsky si vážím toho, že mě i učitelé z PdF "berou".... A že se mnou jednají jako se sobě rovným. Člověka to těší. ...
Co tedy pro mě je Olomouc?
Zvuky zvonů
Zkouška sirén
Sezení na okně v přízemí PdF
Karaoke v S baru
Facka za brzký příchod
'Uiiiiiii' na koloběžce
Sezení na Horním náměstí pod Sloupem
Hledání "té cesty" na letiště
Čekání "pod Orlojem"
'Suit Up' večírky v Black Stuffu
Paraplíčko v Letním kině
Hraní na kytary na Flóře u dětského hřiště
Pozorování hladiny Moravy a čekání na myšlenky
Zvedačky při Time of My Life a Chlebové víly
Trhání mirabelek kolem cesty
Cesty Duhovou ulicí a jízdy v protisměru na kruháči
Výhled ze svatého Mořice
Tlesknutí s neznámými dětmi na Flóře při půlmaratonu
Tréma při prezentacích
Bouldering v 9a
Šatna na 15 a vysvětlování, že tu bílou bundu nevydám, protože to není bunda, ale stěna
Běhání na Tabulák
Přehazování drobných dárků přes plot
Dva ananasové tupláky po přeházení písku ve Svatováclavu
A hlavně spousta kamarádů, se kterými jsem měl tu čest se seznámit a i pár navíc, které jsem měl tu čest poznat. Děkuji za ně.